Můj milý deníčku
Tak na dnešní den jsem se opravdu těšil. Dnes totiž už konečně vyrážíme na expedici do J.Hradce. Nepříjemné na celé věci je pouze brzké ranní vstávání a přesun do osady Novosedly nad Nežárkou, odkud budeme převezeni do Hradce.
Cesta probíhala vcelku v pohodě a někteří při cestě dospávali. Po příjezdu na místo nám naši rychtáři rozdali určitý obnos Pávkovickolhotských korun a my měli za úkol tuto velmi tvrdou měnu směnit za zboží. Celá akce probíhala vcelku v pohodě a je velmi zajímavé co všechno jsou ochotni obchodníci na nejrušnější obchodní ulici v Hradci vyměnit za naše Pávkovickolhotské peníze. Nejvíce vstřícná byla paní obchodnice v knihkupectví, která neváhala a s úsměvem vyměňovala a vyměňovala. Připadalo mi, že se asi s nejtvdší měnou světa již někdy v minulosti setkala. Nebo je asi chápavější k našim dětským hrám a umí se vžít do „dětských let“. Jinde se takové pochopení jaksi nedostavilo… Po ukončení výměnné akce došlo konečně na tak dlouho očekávaný okamžik volného rozchodu. Vzhledem k tomu, že jsme se opět pohybovali v jediné obchodní ulici v Hradci, docházelo k zajímavým situacím, protože když jsme platili penězi od maminek a tatínků, se situace se vstřícností obchodníků rapidně obrátila.
