Můj milý deníčku.

Tak už je to tady. Nastává VELKÉ balení, uklízení, ukládání, přenášení, skládání, vyhodnocování a loučení.

Hned po ránu jsme začali vyklízet stany a je pro mě záhadou, jak se podařilo našim tolik věcí do tak malého kufru vůbec dostat. Asi tento problém nemám sám, protože v sousedním stanu začali skákat po kufru, aby se jim ho podařilo zavřít. Když už se mi ho konečně podařilo zavřít, bylo nám řečeno, že si máme připravit ešusy na oběd. Prý abychom ho nemuseli v těch kufrech, taškách či batozích hledat. Asi po dvaceti minutách mám ešus připravený a kufr opět zavřený. Hned poté mi došlo, že ten ešus budu muset dát zpátky, no prostě supr den. Po dalších dvaceti minutách jsem si udělal v kufru pěkné místečko, tak by to mohlo vyjít.

Když bylo sbaleno, tak se začalo s balením stanů. Stanové konstrukce bez celt vypadají tak smutně… Před obědem byla stažena vlajka, která nad našimi hlavami vlála celých těch čtrnáct dní. A pak začalo vyhlašování vítězů a předávání cen (asi si budu muset koupit větší kufr..).

Pokračování textu Den čtrnáctý – den poslední →

Milý deníčku

Dnešní den se opravdu rozhodne kdo bude vítěz. A to ne jenom v boji s Modrovlascem, ale i v boji o celkového vítěze v celotáborové hře. Aby jsme se odreagovali, byl pro nás připraven golfový turnaj. Pěkně jsme si ho užili (taky nám přálo počasí) a výkony některých hráčů byli obdivuhodné. Byl to vůbec první golfový turnaj v historii Pávkovické Lhoty. Jenom doufáme, že ne poslední. Po závěrečném úderu v golfovém turnaji započala další oficiální záležitost. Pro budoucí generace jsme se pokusili zachytit všechny naše bojovníky na fotografiích. Byla to chvíle opravdu sváteční a slavnostní (taky zabrala skoro celé dopoledne). Po focení následoval oběd a příprava na závěrečnou bitvu.

Pokračování textu Den třináctý →

Milý deníčku

Konečně jsem se dostal k tomu, abych dokončil těch několik málo dní, které mi ještě zůstali jako dloužek….

Dnešní den začal poněkud pošmourně, jemným deštíkem, ale to nás neodradilo (teda nás, spíš naše četníky) od radostného cvičení při ranní rozcvičce. Po snídani jsme byli postaveni před rozhodnutí, které údobí lidské historie, skrývá ty nejlepší z nejhorších. Po zralé úvaze, jsme se rozhodli, že se vypravíme do období pirátských nájezdů v oblasti Ameriky. Jako obvykle se našemu vědci Járovi „podařilo trefit“ období výpravy Kryštofa Kolumba. Po vášnivé diskusi o jeho objevitelském cíli, naleznout západní cestu do Indie, jsme mu vysvětlili, že mezi Asií a Evropou je jaksi Nový, pro něj ještě neobjevený světadíl a že bude pojmenován po úplně někom jiným i když ho vlastně objeví on. Tím jsme poněkud panu Kolumbovi překopali jeho plány. Alespoň prý pojmenuje nově objevené domorodce Indiáni prý po tý Indii, když už tu cestu nenajde.

My jsme si mezitím zahráli super běhací a skládací hru o objevování Ameriky.

Pokračování textu Den dvanáctý →

Milý deníčku

Tak dnes jsme zažili velice zajímavé ráno. Hned po rozcvičce při příchodu k městským lázním nás zastavila početná ozbrojená stráž a bylo nám oznámeno, že jsme  jako poddaní Šešulky XIII, povinni nosit nagelovanou kudrlinku a modrou značku. Toto vše na počest Šešulky I. Velikého a jeho modrovlasého světce. Bylo nám jasné, že Modrovlasci se podařilo při jeho záškodnických výpravách do minulosti uspět a Pávkovickou Lhotu vymazat z mapy světa. Nyní se jmenujeme Šešulkova Lhota a z občanů jsme se stali poddaní. Vše prý začalo v minulosti, kdy Modrovlasec pomohl lišce ryšavé Zikmundovi při bojích s bratrem Žižkou. Všechny památné bitvy husitů dopadly velkolepým vítězstvím Zikmundových vojsk a úplným a celkovým porobením Pávkovickolhotských husitů. Jako poděkování Šešulkovi I. Velikému mu Zikmund věnoval Pávkovickou Lhotu. Vypadá to, že Modrovlasec dosáhl svého a my jsme neuspěli. Dopoledne probíhalo v duchu nevolnictví a poroby. Poslední kapkou naší trpělivosti bylo, když za dopisy jsme kromě klasického kolečka kolem tábořiště ještě museli udělat několik dřepů. V tichosti a potajmu jsme se připravili na časový přesun do husitské doby a náš přesun se spíše podobal útěku, než dřívějšímu klidnému cestování.

Pokračování textu Den jedenáctý →