Můj milý deníčku

Dnes jsme dopoledne pokračovali v návštěvě městských lázní (teplá voda je super) a zbývající část obyvatel se věnovala studiu. Na různých stanovištích jsme se pod dohledem odborníků mohli věnovat zdokonalování v rozdělávání ohně (soptík), střelbě z luku na bizona (Buffalo Bill) a šifrování do morseovy abecedy (Marconi).

Po svačině jsme opět použili stroj času a přesunuli jsme se do dávnověku Pávkovické Lhoty. Cesta tentokrát proběhla bez nečekaných překvapení (Járovi už to jde) a ve „starých“ časech jsme mohli sledovat Libuši a její dvě ségry, Bivoje a jeho boj s holýma rukama s nebezpečným zvířetem – zase vyhrál a místním domorodcům už lezl na nervy, jak se stále vychloubal a Horymíra který neustále hledal zatoulaného Šemíka. Společně jsme očekávali příchod Cyrila a Metoděje (nakonec dorazili Konstantin a Metoděj) a mohli jsme se podílet na vzniku písma, které budou po věky používat osadníci z Pávkovické Lhoty. Musím podotknout, že Egyptské hyeroglyfy jsou slabý odvárek proti našemu návrhu nového písma. Čistě obrázkové písmo má mnoho znaků a některé značí písmeno a některé celé výrazy. Ani já sám se v něm nevyznám – což teprve odborníci kteří se v budoucnu budou věnovat jeho rozluštění. Mám pocit, že se asi neujme a budeme se muset potupně vrátit k latince. Nicméně do nově vzniklého písma (po rozsáhlých úpravách vědce Járy) bylo zašifrováno sdělení. Pak jsme se na oběd opět přesunuli do naší doby.

Po obědě jsme se během poledního klidu pokoušeli o rozluštění vzkazíku. V rozluštěném textu jsme se dozvěděli, že máme putovat za očitým svědkem, který nám podá svědectví o Modrovlasci, který nám již velmi zaškodil. Během cesty jsme nacházeli útržky z deníčku Modrovlasce (je velmi zajímavé, že používal úplně stejnou šifru, kterou jsme se dopoledne naučili). V útržcích jsme se dozvěděli, že Modrovlasec vůbec nemá rád Pávkovickou Lhotu. A to konkrétně Pávkovickolhotské stromy, trávu, hlínu, řeku, občany, vítr, slunce, domy a tak bych mohl poračovat do nekonečna. Musím uznat, že s tím co nemá Modrovlasec rád si dal dost práce. To co zde vypisuji je pouze to co si z obrovského množství věcí pamatuju. Na místě setkání s očitým svědkem, který se osobně potkal s Modrovlascem, jsme nejdřív museli splnit spoustu úkolů (např hra v kostky), než se svědek „rozpomněl“ na to svoje svědectví. Krom výše zmíněné averze na vše Pávkovickolhotské (taky jsme nemuseli vše luštit, když nám to ten svědek stejně všechno prásknul), jsme se dozvěděli, že ve všech možných časech (taky putuje časem) unáší ty nejlepší z nejhorších a s jejich pomocí chce ve všech možných časových liniích bojovat za úplné vymazání Pávkovické Lhoty z dějin světa.

Cestou zpět jsme přemýšleli jak se asi Modrovlasec přesunuje v čase. Buď používá náš stroj, nebo si ho pořádně okopíroval a sestrojil si svůj. Jak je vidět duševní vlastnictví není chráněno v žádné době… Také jsme uvažovali co asi k tak agresivnímu chování Modrovlasce přimělo. Je to moc záhad najednou a jejich rozluštění chce čas.

Po návratu z cesty bylo opět otevřeno Pávkovickolhotské kasino a my mohli naše těžce nabyté korunky zcela lehce utratit. Že se to některým povedlo dokonale, svědčí dosti velká hromada úpisů se službičkami, za které někteří občané vyměnili pár korun navíc.

Moc se těším na dražbu úpisů. Vybral jsem si jeden, kde majitel úpisu má nárok na jedno superparádní uklizení stanu na deset bodů. Možná se mi za celý Pávek podaří těch deset bodů poprvé získat!

Po kasinu se šlo hned na kutě. Už se mi po tom šlapání stejně chtělo spát.

Moc se těším na to, co ti budu moct zase napsat.

Dobrou.