Milý deníčku

Jak jsem psal včera, tak dnes je to bez rocvičky. Po hygieně jsme měli přípravu na snídani. Při přípravě jsme ovšem byli napadeni neznámými bytostmi s modrými vlasy kteří nám ukradli části stroje času. Hned jsme je začali pronásledovat, takže jsme vlastně „rozcvičku“ měli. Modrovlasáče jsme sice nedohnali, ale aby se jim prchalo lépe odhodili ukradené součástky a tak jsme vlastně o nic nepřišli (ani o tu ROZCVIČKU!). Po honičce nám naši četníci řekli, že to byly stejné bytosti, které je unesli při našem návratu z J.Hradce. Asi se o náš stroj někdo zajímá a tak musíme dávat větší pozor, abychom neuvízli někde mimo náš čas. Po snídani náš vědec Jára opět stroj času zprovoznil.

Pokračování textu Den devátý →

Můj milý deníčku

Dnešní den se skoro celý odehrál v jídelně. Rád bych použil frázi ze známého českého filmu, ale protože sprostá slova ze zásady nepoužívám, tak jen napíšu prší a prší… (znalec doplní správný výraz).

Pokračování textu Den sedmý →

Můj milý deníčku

Tak na dnešní den jsem se opravdu těšil. Dnes totiž už konečně vyrážíme na expedici do J.Hradce. Nepříjemné na celé věci je pouze brzké ranní vstávání a přesun do osady Novosedly nad Nežárkou, odkud budeme převezeni do Hradce.

Cesta probíhala vcelku v pohodě a někteří při cestě dospávali. Po příjezdu na místo nám naši rychtáři rozdali určitý obnos Pávkovickolhotských korun a my měli za úkol tuto velmi tvrdou měnu směnit za zboží. Celá akce probíhala vcelku v pohodě a je velmi zajímavé co všechno jsou ochotni obchodníci na nejrušnější obchodní ulici v Hradci vyměnit za naše Pávkovickolhotské peníze. Nejvíce vstřícná byla paní obchodnice v knihkupectví, která neváhala a s úsměvem vyměňovala a vyměňovala. Připadalo mi, že se asi s nejtvdší měnou světa již někdy v minulosti setkala. Nebo je asi chápavější k našim dětským hrám a umí se vžít do „dětských let“. Jinde se takové pochopení jaksi nedostavilo… Po ukončení výměnné akce došlo konečně na tak dlouho očekávaný okamžik volného rozchodu. Vzhledem k tomu, že jsme se opět pohybovali v jediné obchodní ulici v Hradci, docházelo k zajímavým situacím, protože když jsme platili penězi od maminek a tatínků, se situace se vstřícností obchodníků rapidně obrátila.

Pokračování textu Den šestý →