Můj milý deníčku

Dnešní den se skoro celý odehrál v jídelně. Rád bych použil frázi ze známého českého filmu, ale protože sprostá slova ze zásady nepoužívám, tak jen napíšu prší a prší… (znalec doplní správný výraz).

Ráno to sice na déšť nevypadalo, ale v půli dopoledne začalo a večer skončilo. Dopoledne za sucha jsme stihli bojovou hru v lese a krátkou hru na hřišti. potom už se vše odehrávalo v jídelně. Hráli jsme samé super hry jako například „živé karty“ a „demokracie“. Živé karty je vlasně přebíjená, ale karty představovali obyvatelé Pávkovické Lhoty a tím dostala hra poněkud jiný rozměr. Ve hře demokracie šlo o předvolební kampaň a následné volby. Někteří naši rychtáři se do hry tak vžili, že za volební hlas zcela veřejně nabízeli Pávkovickolhotské koruny. Pak jsme zpívali a tak jsme přečkali až do večera, kdy déšť konečně ustal.

Při večerním zasedání městské rady nám vědec Jára představil svůj nový výtvor, který nazval zcela „originálně“ stroj času. Všeobecné nadšení bylo tak veliké, že jsme se rozhodli nový stroj vyzkoušet. Po bouřlivé rozpravě kam se vypravit, bylo rozhodnuto putovat do doby vzniku Pávkovické Lhoty. Nikdo nečekal, že se objevíme v hlubokém dávnověku, kdy vládli bohové a my se s nimi osobně setkáme. Cesta byla úspěšná a po návratu nás čekali naše pelíšky.

Už zase křičí „VEČERKA!!“ a tak už zase končím.