Můj milý deníčku.

Dnes je sobota a tak nás čekala v tomto týdnu poslední rozcvička. Hned po rozcvičce a snídani jsme byli vysláni na interaktivní prohlídku Pávkovickolhotského muzea, které mělo své expozice rozmístěno v okolí Pávkovické Lhoty. Mimo jiné jsme mohli přímo v akci sledovat počínání prvního pračlověka, Isaaca Newtona a Leonarda da Vinciho. Ani jsem netušil, že takoví velikáni vědy a umění obývali naše milé městečko. Takovou příležitost jsme hned využili a fronta na portrét od slavného da Vinciho neměla konce. S milým pračlověkem jsme si dali kámen-nůžky-papír a v jabloňovém sadě nám slavný fyzik vyprávěl velmi humornou příhodu o spánku pod jabloní a vykutáleném jablku.

Poté – ještě dopoledne jsme vyrazili pomocí Járovo Stroje času na originální Olympijské hry do Řecka. Jaké nás ale po příjezdu čekalo nemilé překvapení. Na Olympijském stadionu jsme zastihli pouze diskoOuláka (neposlouchá disco) při tréninku hodu polínkem a ten nám sdělil, že z jemu neznámých příčin byly Olympijské hry zrušeny! To jsme samozřejmě nemohli nechat jen tak a proto jsme se rozhodli uspořádat úplně první fotbalové utkání, které naše země mohla zažít! S bojovým pokřikem „Přepište dějiny světové kopané“ jsme zahájili přípravy a trénikové soustředění, abychom nenechali nic náhodě. Boj to byl lítý, ale v duchu „fér plej“, tak jak je již zvykem nás členů spolku KÁNĚ. Před výkopem byla zveřejněna výše odměny vítězi, který obdrží sbírku drahých kamenů v hodnotě 4. 500,- Pávkovickolhotských korun! Zápas skončil 12:10 ve prospěch týmu Olympic Pávkovická Lhota. Po ukončení zápasu a regeneraci jsme se opět přesunuli do naší doby. Stopa, kterou jsme zanechali v dějinách světové kopané je zcela určitě nezanedbatelná a odborníci jistě ony dějiny v učebnicích přepíší.

Při přesunu se ale stala nějaká nepředvídatelná porucha a my místo do našeho času, jsme se přesunuli o několik měsíců později. Byla to však porucha velice příjemná, neboť datum do kterého jsme přistáli bylo 24. prosinec. No prostě paráda! Jsou VÁNOCE!!!

Na místě přistání na nás již čekali osadníci z našeho městečka, kteří zůstali na stráži a byli rádi, že jsme se (i když poněkud déle) konečně vrátili. Na sportovním plácku už byl ozdobený stromeček a my ač spoře oblečení jsme ani nevnímali zimu, která v tomto ročním období obvykle bývá. Jak bylo prozíravé, že o poledním klidu jsme měli vyrábět dárečky kamarádům, které jsme si vylosovali. Jakoby s tím někdo počítal! Ono se to při reputaci vědce Járy dalo předpokládat. Převlékli jsme se do slavnostního obleku a poté si u stromečku zazpívali Vánoční koledy. Při zpěvu jsme zapálili svíčky a nálada byla více než dojemná. Po koledách začal ten úplně nejvíc super okamžik a to rozdávání dárků, navíc dárků které jsme sami vyráběli. Po rozdávání jsme se již velmi unaveni uložili k spánku a s vědomím, že zítra je neděle (opět bez rozcvičky) sladce usnuli…..