Milý deníčku

Konečně jsem se dostal k tomu, abych dokončil těch několik málo dní, které mi ještě zůstali jako dloužek….

Dnešní den začal poněkud pošmourně, jemným deštíkem, ale to nás neodradilo (teda nás, spíš naše četníky) od radostného cvičení při ranní rozcvičce. Po snídani jsme byli postaveni před rozhodnutí, které údobí lidské historie, skrývá ty nejlepší z nejhorších. Po zralé úvaze, jsme se rozhodli, že se vypravíme do období pirátských nájezdů v oblasti Ameriky. Jako obvykle se našemu vědci Járovi „podařilo trefit“ období výpravy Kryštofa Kolumba. Po vášnivé diskusi o jeho objevitelském cíli, naleznout západní cestu do Indie, jsme mu vysvětlili, že mezi Asií a Evropou je jaksi Nový, pro něj ještě neobjevený světadíl a že bude pojmenován po úplně někom jiným i když ho vlastně objeví on. Tím jsme poněkud panu Kolumbovi překopali jeho plány. Alespoň prý pojmenuje nově objevené domorodce Indiáni prý po tý Indii, když už tu cestu nenajde.

My jsme si mezitím zahráli super běhací a skládací hru o objevování Ameriky.

Pokračování textu Den dvanáctý →

Milý deníčku

Tak dnes jsme zažili velice zajímavé ráno. Hned po rozcvičce při příchodu k městským lázním nás zastavila početná ozbrojená stráž a bylo nám oznámeno, že jsme  jako poddaní Šešulky XIII, povinni nosit nagelovanou kudrlinku a modrou značku. Toto vše na počest Šešulky I. Velikého a jeho modrovlasého světce. Bylo nám jasné, že Modrovlasci se podařilo při jeho záškodnických výpravách do minulosti uspět a Pávkovickou Lhotu vymazat z mapy světa. Nyní se jmenujeme Šešulkova Lhota a z občanů jsme se stali poddaní. Vše prý začalo v minulosti, kdy Modrovlasec pomohl lišce ryšavé Zikmundovi při bojích s bratrem Žižkou. Všechny památné bitvy husitů dopadly velkolepým vítězstvím Zikmundových vojsk a úplným a celkovým porobením Pávkovickolhotských husitů. Jako poděkování Šešulkovi I. Velikému mu Zikmund věnoval Pávkovickou Lhotu. Vypadá to, že Modrovlasec dosáhl svého a my jsme neuspěli. Dopoledne probíhalo v duchu nevolnictví a poroby. Poslední kapkou naší trpělivosti bylo, když za dopisy jsme kromě klasického kolečka kolem tábořiště ještě museli udělat několik dřepů. V tichosti a potajmu jsme se připravili na časový přesun do husitské doby a náš přesun se spíše podobal útěku, než dřívějšímu klidnému cestování.

Pokračování textu Den jedenáctý →

Milý deníčku

Jak jsem psal včera, tak dnes je to bez rocvičky. Po hygieně jsme měli přípravu na snídani. Při přípravě jsme ovšem byli napadeni neznámými bytostmi s modrými vlasy kteří nám ukradli části stroje času. Hned jsme je začali pronásledovat, takže jsme vlastně „rozcvičku“ měli. Modrovlasáče jsme sice nedohnali, ale aby se jim prchalo lépe odhodili ukradené součástky a tak jsme vlastně o nic nepřišli (ani o tu ROZCVIČKU!). Po honičce nám naši četníci řekli, že to byly stejné bytosti, které je unesli při našem návratu z J.Hradce. Asi se o náš stroj někdo zajímá a tak musíme dávat větší pozor, abychom neuvízli někde mimo náš čas. Po snídani náš vědec Jára opět stroj času zprovoznil.

Pokračování textu Den devátý →