A jedeme!

Výlet do Jindřichova Hradce začal brzkým budíčkem a důkladnou kontrolou sbalených věcí. Hlavně nesmíme zapomenout na peníze, abychom pořídili velmi důležité dobroty. Stejně jako loni to nejspíš v tomhle vedru bude několik kopečků zmrzliny, ledové tříště, studené limonády a jiných chladivých pochutin.

Hned při nástupu nám hlavní vedoucí Medvěd zhatil naše plány prohlášením, že máme povolenou pouze jednu zmrzlinu. Jak to tak vypadá, budeme se muset se zmrzlinou schovat do přilehlých křivolakých uliček kolem náměstí.

Na nástupu jsme se také dozvěděli, jak nám naši noví indiánští kamarádi zařídili návrat našich ztracených židliček. Máme během rozchodu v Hradci sehnat co nejvíce obrázků židliček a stoliček, které nám namalují turisti procházející městem. Úplně největší borec bude ten, který sežene opravdovou židli (bohužel je prý nesmíme krást a přitom kolem náměstí je plno pěkných předzahrádek a ta jsou plné úplně super nádherných židlí). Nakonec jsme sehnali (fakt neukradli) čtyři úplně normální židle. Pravda, některé v poněkud rozkládajícím se stavu, ale malé truhlářské opravy zajistí zcela bezporuchové používání. Jedinou nevýhodou tohoto počinu byl fakt, že jsme se s nimi museli vláčet celý den až do návratu do osady, ale ten pocit dobře odvedené práce stál za to. Po ukončení hry na shánění židliček jsme měli normální rozchod a utrácení probíhalo v plném proudu. Těch nesmyslů, co jsme jako dárečky našim blízkým a sobě nakoupili, bylo fakt dost. A těch lákadel ve formě zmrzliny, ledové tříště, pizzy, párků v rohlíku, brambůrek, sušenek, limonád (čím větší, tím lepší) a jiných dobrot byl nekonečný.

Pak následoval přesun do místního aqua centra. Před bazénem na nás čekal Medvěd a dost naivně se nám pokoušel vnutit občerstvení ve formě salámu a chleba. Přece se teď nezaplácnu salámem, když hned za branou bazénu jsou hranolky, bramboráky, langoše, párek v rohlíku, studená Kofola atd. atd. atd. Asi budu muset příští rok poprosit rodiče o větší finanční příspěvek.

Hurá už můžeme dovnitř! Máme to ale štěstí, zrovna dnešní den probíhají v bazénu soutěže a prezentace různých výrobků, kde se dá vyhrát plno dalších blbostí a tak ti co utratili všechny peníze za dobroty mají šanci si z Hradce taky něco odvézt. Úplně nejlepší a super zábavou bylo hraní si s úplně normálním a pravým sněhem, který byl nahrnut na docela velkou hromadu. Je to úžasný, když se sněhová koule ocitne na rozpáleném těle a koulovačka v srpnu je prostě k nezaplacení. Holky krásně ječely a sníh v plavkách parádně chladil. Mimo jiné jsme si mohli pochovat normálně živého hada, který se krásně ovíjel kolem krku (fakt to byl škrtič). Téměř všichni se zůčastnili soutěže o nejrychlejší průjezd tobogánem a dosažené časy jsme si navzájem sdělovali a pokoušeli jsme se překonat ty kamarádovo, nebo kamarádky.

A už byl konec. Musíme se sbalit, převlíct, pobrat výhry a vyrazit před bazén. Někteří mají problém do batůžků narvat koupací potřeby, získané výhry a zakoupené dobroty, ale nakonec to všichni zvládli. Před bazénem čekal autobus a po nástupu někteří z nás po velmi náročném dni usnuli vyčerpáním. Pak už nás čekal jen nedlouhý pochod na Pávek.

Po návratu nám stačilo asi dvacet minut odpočinku a zcela svěží jsme vyžadovali další hry, při kterých bychom si mohli zaběhat a zařádit. Je mi zcela záhadou, proč jsou naši vedoucí po výletě s námi tak unavení, vždyť nedělali nic jiného, než nás stále počítali, okřikovali, hlídali a zakazovali nákup dalších porcí zmrzlin. V bazénu jsme museli neustále hlásit kam jdeme, hlídat přidělené kamarády a scházet se v určený čas na určeném místě. Zkrátka vůbec nic nevydrží. A tak aby jsme si trochu zařádili, museli někteří z nás škrábat brambory na zítřejší oběd a ti šťastnější si na hřišti zahráli vybíjenou.

No a pak se už šlo opravdu odpočívat.

Tak zase zítra.