Milý deníčku
Tak dnes jsme zažili velice zajímavé ráno. Hned po rozcvičce při příchodu k městským lázním nás zastavila početná ozbrojená stráž a bylo nám oznámeno, že jsme jako poddaní Šešulky XIII, povinni nosit nagelovanou kudrlinku a modrou značku. Toto vše na počest Šešulky I. Velikého a jeho modrovlasého světce. Bylo nám jasné, že Modrovlasci se podařilo při jeho záškodnických výpravách do minulosti uspět a Pávkovickou Lhotu vymazat z mapy světa. Nyní se jmenujeme Šešulkova Lhota a z občanů jsme se stali poddaní. Vše prý začalo v minulosti, kdy Modrovlasec pomohl lišce ryšavé Zikmundovi při bojích s bratrem Žižkou. Všechny památné bitvy husitů dopadly velkolepým vítězstvím Zikmundových vojsk a úplným a celkovým porobením Pávkovickolhotských husitů. Jako poděkování Šešulkovi I. Velikému mu Zikmund věnoval Pávkovickou Lhotu. Vypadá to, že Modrovlasec dosáhl svého a my jsme neuspěli. Dopoledne probíhalo v duchu nevolnictví a poroby. Poslední kapkou naší trpělivosti bylo, když za dopisy jsme kromě klasického kolečka kolem tábořiště ještě museli udělat několik dřepů. V tichosti a potajmu jsme se připravili na časový přesun do husitské doby a náš přesun se spíše podobal útěku, než dřívějšímu klidnému cestování.
