Milý deníčku

Jak jsem psal včera, tak dnes je to bez rocvičky. Po hygieně jsme měli přípravu na snídani. Při přípravě jsme ovšem byli napadeni neznámými bytostmi s modrými vlasy kteří nám ukradli části stroje času. Hned jsme je začali pronásledovat, takže jsme vlastně „rozcvičku“ měli. Modrovlasáče jsme sice nedohnali, ale aby se jim prchalo lépe odhodili ukradené součástky a tak jsme vlastně o nic nepřišli (ani o tu ROZCVIČKU!). Po honičce nám naši četníci řekli, že to byly stejné bytosti, které je unesli při našem návratu z J.Hradce. Asi se o náš stroj někdo zajímá a tak musíme dávat větší pozor, abychom neuvízli někde mimo náš čas. Po snídani náš vědec Jára opět stroj času zprovoznil.

Při nástupu nám bylo umožněno se demokraticky rozhodnout zdali půjdeme na dřevo, nebo se pokusíme o přesun v čase. Myslím že ti je jasné jak výsledek volby dopadl a tak jsme se zase připravovali na cestu. Cílem našeho putování byla Pávkovická Lhota v římských časech. Cíle jsme sice dosáhli, ale jako na potvoru jsme se „trefili“ do období krutovládce Nera a římští vojáci, kterým velel centurion Hrdlus, nás „přesvědčili“, že opavdu na to dřevo půjdem. Možná jsme měli zůstat v našem čase, alespoň bychom to dřevo nosili bez nepříjemného komandování římských vojáků. Ne nadarmo se říká, že při zpracovávání dřeva se člověk zahřeje hned dvakrát. Může nás hřát u srdce (takže vlastně třikrát), že na večerním táboráku jsme se vlastně podíleli všichni.

Během nošení dřeva jsme se dozvěděli, že krutovládce Nero zmizel a situace se poněkud uvolnila. Byl umožněn přístup do městských lázní a gladiátorské hry se od této chvíle již nehrají na život a na smrt, ale pouze jako sportovní klání. Městských lázní jsme si po přípravě dřeva dosytosti užili a následné gladiátorské hry byly ozdobou dopoledního času v Pávkovické Lhotě.

Po návratu a obědě jsme se věnovali přípravě programu na večerní táborák (tady tomu honosně říkají Slavnostní zasedání městské rady). Dopoledne uběhlo přípravami jako voda.

Táborák byl skvělý a zajímavý. O program se postarali všechny Pávkovickolhotské městské části společně a písničky střídali scénky a soutěže. Moc jsme si to užili a po poslední písničce – tradičně ukolébavce, jsme šli spát.

Tak zas příště.