Den osmý

Tak dnešní den se opravdu „vyvedl“. Přesně jak nás naši indiánští přátelé varovali byli jsme napadeni tlupou Šošonů o síle jednoho bojovníka a naše vedoucí Kačenka se stala hříčkou jeho divošských pudů. Před našima očima ji svázal a připoutal ke statné borovici. Když si to tak zpětně uvědomuji, tak se nám to docela líbilo a někteří osadníci divokému indiánovi pomáhali a tak se osamělý divoch nemusel vůbec bát naší odplaty.

Hned po snídani (ono to svazování začalo hned po rozcvičce) jsme se dozvěděli, že tímto činem jsme vlasně zajati indiánským kmenem Šošonů a pokud se chceme osvobodit, tak musíme splnit mnoho úkolů.

Hned ten první byl opět známý sběr dřeva a aby to bylo spravedlivý byl tento sběr bodován. Taže se vlastně někdo osvobodil víc a někdo míň. Když bylo dřeva dost, tak nám bylo řečeno, že to bylo dřevo indiánský a pro nás – na táborák – musíme nanosit dřevo jiný. Tak jsme si touto kratochvílí odbyli dopoledne do svačiny. Po svačině jsme zahájili sportovní hry pro potěšení našich věznitelů (asi aby poznali naši fyzickou zdatnost). Zřejmě se bojí, že bychom mohli případnou vězeňskou vzpourou obrátit stav věci a oni by se mohli stát našimi zajatci. Ale asi se nemusí bát.

Soutěžilo se v těchto disciplínách: Ringo (házení speciálních gumových koleček přes volejbalovou síť); Mokrá ztezka (nošení plných ešusů vody na břiše po určené trase); Střelba ze vzduchovky a šošonské překážkové dráze. Touto aktivitou jsme zabili celý zbytek dopoledne a část odpoledne.  K večeru nám naši vedoucí představili indiánskou hru Lakros a tak jsme si mohli pěkně odpočinout a parádně si zakřičet.

Po lakrosovém zápase už zase byla tma a my se po večerní hygieně zachumlali do spacáků a sladce spinkali.

Dobrou.