Archiv rubriky: Aktuálně

Den osmý

Tak dnešní den se opravdu „vyvedl“. Přesně jak nás naši indiánští přátelé varovali byli jsme napadeni tlupou Šošonů o síle jednoho bojovníka a naše vedoucí Kačenka se stala hříčkou jeho divošských pudů. Před našima očima ji svázal a připoutal ke statné borovici. Když si to tak zpětně uvědomuji, tak se nám to docela líbilo a někteří osadníci divokému indiánovi pomáhali a tak se osamělý divoch nemusel vůbec bát naší odplaty.

Hned po snídani (ono to svazování začalo hned po rozcvičce) jsme se dozvěděli, že tímto činem jsme vlasně zajati indiánským kmenem Šošonů a pokud se chceme osvobodit, tak musíme splnit mnoho úkolů.

Hned ten první byl opět známý sběr dřeva a aby to bylo spravedlivý byl tento sběr bodován. Taže se vlastně někdo osvobodil víc a někdo míň. Když bylo dřeva dost, tak nám bylo řečeno, že to bylo dřevo indiánský a pro nás – na táborák – musíme nanosit dřevo jiný. Tak jsme si touto kratochvílí odbyli dopoledne do svačiny. Po svačině jsme zahájili sportovní hry pro potěšení našich věznitelů (asi aby poznali naši fyzickou zdatnost). Zřejmě se bojí, že bychom mohli případnou vězeňskou vzpourou obrátit stav věci a oni by se mohli stát našimi zajatci. Ale asi se nemusí bát.

Soutěžilo se v těchto disciplínách: Ringo (házení speciálních gumových koleček přes volejbalovou síť); Mokrá ztezka (nošení plných ešusů vody na břiše po určené trase); Střelba ze vzduchovky a šošonské překážkové dráze. Touto aktivitou jsme zabili celý zbytek dopoledne a část odpoledne.  K večeru nám naši vedoucí představili indiánskou hru Lakros a tak jsme si mohli pěkně odpočinout a parádně si zakřičet.

Po lakrosovém zápase už zase byla tma a my se po večerní hygieně zachumlali do spacáků a sladce spinkali.

Dobrou.

Den sedmý

 

Tak dnešní den nezačal úplně zářivě. Zamračené nebíčko a jemná sprška nás přivítala hned po budíčku. S krátkými přestávkami poprchávalo skoro celé dopoledne. Aby jsme si na vodu nemohli stěžovat, tak jsme dopoledne hráli hru na zaplavování indiánských osad. Zábavička vskutku příjemná, voda shora, voda zdola… Pak začalo pršet už dosti intenzivně a tak jsme se přesunuli do jídelny a společným klábosením přečkali největší nápor. Hned po dešti jsme pokračovali v zaplavování. Takto s deštivmi přestávkami jsme přečkali dopoledne.

Po obědě se vyjasnilo (a ty borůvkový knedlíky byly fakt borůvkový a naprosto dokonalý) a my mohli vyrazit na trasu delšího pochodu. Donesla se nám totiž novina, že prezident státu nám posílá velmi důležitou depeši o podmínkách vstupu na další indiánské teritorium. Po cestě se kurýr asi dostal do nějaké šlamastyky, neboť zpoždění již nelze považovat za přijatelné. Zkrátka se musíme vydat na záchrannou výpravu a ztracené depeše získat. Zdá se, že některé skupiny konkurenčních stavitelů závidí naši úspěšnost a snaží se naši úspěšnou stavbu všemi možnými způsoby narušit. Výprava to byla náročná, dlouhá, občas mokrá ale úspěšná. Některým spolucestovatelům se zřejmě zdála trasa pochodu poněkud delší a odřené paty, bodance od vos a puchýře zaměstnávali zdravotníka na dost dlouho. Během záchranné akce jsme se měli porozhlédnout po dalším možném pokračování trasy naší železnice. Vyměřovací skupina našich geodetů byla ráda za všechny poznatky, které jsme jim po putování předali.

Po nalezení depeší a návratu nám bylo umožněno se pokusit nalezené depeše rozluštit. Aby se konkurence nedostala k důležitým informacím, byl obsah depeše zašifrován důmyslnou šifrou. Docela jsem se uklidnil, když jsem zjistil, že šifra je docela obyčejná morseovka. Ta naše konkurence nebude asi moc bystrá, když k utajení informací stačí obyčejná morseovka. Tohle by rozluštil snad každý. Jaké bylo moje rozčarování, když jsme se pokoušeli převést nalezený text z čárek a teček do normálního čitelného stavu. AHA! Vždyť je to jednoduché, pisatel kromě morseovky použil ještě záměnu teček za čárky a obráceně.

Pak už to šlo jako když bičem mrská. Dozvěděli jsme se místo a čas setkání s radou starších kmene ARAPAHŮ.

Večer byl opět v duchu ohníčku a zpívání. V průběhu ohýnku jsme se postupně po oddílech vydávali po ohňové cestě (trase ze svíček) na místo setkání s indiány. Na místě na nás čekala tříčlenná rada starších, která nám povolila stavbu železnice po svém území s těmito podmínkami. Na území kmene ARAPAHŮ nebude založeno žádné město osadníků ani žádná železniční stanice a pracovní a stavební činnost nenaruší přírodu v celém teritoriu. Dále nám byla dána dobře míněná rada ohledně sousedních území které obývají ne zrovna přátelské kmeny. Sami ARAPAHOVÉ s nimi mají dost velké problémy a třenice.

A to je dnes vše.

Dobrou

Den šestý

Tak dnešní den započal poněkud „speciální“ rozcvičkou!

Hned po budíčku jsme byli vyzváni k převlečení do plavek a koupacích bot. Hned nám bylo jasné, že dnešní rozcvička se odbyde bez protivného běhání. Pocit chladivé vody hned po probuzení má jisté kouzlo, je sice dost náročné vydržet ten první nápor, ale výsledek více než předčil naše očekávání. Společné cvičení uprostřed řečiště byla dost hustá zábava a myslím že to bude jedna vzpomínek, na které budu dost dlouho vzpomínat.

Poléze po supr rozvičce a parádní snídani jsme vyrazili do místních hlubokých lesů na sběr lesního ovoce. No prostě jsme zase jako loni sbírali borůvky. Hned po příchodu do lesa jsme zaznamenali jisté rozdíly oproti loňsku (fakt těch borůvek bylo letos málo a když říkám málo tak opravdu málo). Po několika hodinovém sběru jsme sotva dokázali zakrýt dno a ostatní oddíly na tom nebyli o moc lépe. Když si představím, že z tohoto minimálního množství se má nakrmit 50 dětí tak to bude paní kuchařka asi potřebovat prsten princezny Arabely. Je to opravdu těžké – nejenom že borůvky nejsou a když jsou – tak vysušené – ale ještě musíme snášet vyloženě nechutné útoky všech možných druhů bodavého hmyzu. To jsem ani netušil, kolik jich může být a jejich počty jsou opravdu závratné.

Po neslavném návratu z lesa jsme si po obědě zahráli na louce za roklinkou běhací hru s míčky a tím nám první část odpoledne docela uběhla.

Na druhou část odpoledne nám naši vedoucí připravili další „zážitkovou“ zábavu. Prý jestli chceme večer sedět u ohýnku, tak si na něj musíme přinést dřevo. Představa nošení dřeva v parném odpoledni se jaksi neshodovala s mojí představou příjemně stráveného odpoledne. Náš, zcela vážně míněný návrh na odsunutí, případně zrušení večerního ohýnku se nesetkal s příliš nadšeným přijetím. Hlavní argument, že si na tom ohýnku budeme opékat buřty k večeři, dosti schladil naše rebelské nálady a přemoženi tímto argumenten jsme vyrazili opět do lesa na sběr – tentokrát palivového dříví. Čas rychle ubíhal a množství potřebné k „buřťáku“ bylo na hromadě dost brzy.

Před samotným opékáním byla na jídelníčku ještě bramborová polévka a pozdější opékání byla už jen tečka za dnešním „sběratelským“ dnem. Po opékání jsme si opět pěkně zazpívali tábornické písničky a praskot ohýnku nás doprovázel k zaslouženému odpočinku ve spacáku.

Ještě před usnutím mi přišla na mysl myšlenka jak pak asi dopadne ten zítřejší oběd. Ty knedlíky s borůvkami bez borůvek mě ještě chvilku zaměstnávali. Ale pak už ani nevím jak – jsem usnul.

Tak zase zítra.

Den pátý

A jedeme!

Výlet do Jindřichova Hradce začal brzkým budíčkem a důkladnou kontrolou sbalených věcí. Hlavně nesmíme zapomenout na peníze, abychom pořídili velmi důležité dobroty. Stejně jako loni to nejspíš v tomhle vedru bude několik kopečků zmrzliny, ledové tříště, studené limonády a jiných chladivých pochutin.

Hned při nástupu nám hlavní vedoucí Medvěd zhatil naše plány prohlášením, že máme povolenou pouze jednu zmrzlinu. Jak to tak vypadá, budeme se muset se zmrzlinou schovat do přilehlých křivolakých uliček kolem náměstí.

Na nástupu jsme se také dozvěděli, jak nám naši noví indiánští kamarádi zařídili návrat našich ztracených židliček. Máme během rozchodu v Hradci sehnat co nejvíce obrázků židliček a stoliček, které nám namalují turisti procházející městem. Úplně největší borec bude ten, který sežene opravdovou židli (bohužel je prý nesmíme krást a přitom kolem náměstí je plno pěkných předzahrádek a ta jsou plné úplně super nádherných židlí). Nakonec jsme sehnali (fakt neukradli) čtyři úplně normální židle. Pravda, některé v poněkud rozkládajícím se stavu, ale malé truhlářské opravy zajistí zcela bezporuchové používání. Jedinou nevýhodou tohoto počinu byl fakt, že jsme se s nimi museli vláčet celý den až do návratu do osady, ale ten pocit dobře odvedené práce stál za to. Po ukončení hry na shánění židliček jsme měli normální rozchod a utrácení probíhalo v plném proudu. Těch nesmyslů, co jsme jako dárečky našim blízkým a sobě nakoupili, bylo fakt dost. A těch lákadel ve formě zmrzliny, ledové tříště, pizzy, párků v rohlíku, brambůrek, sušenek, limonád (čím větší, tím lepší) a jiných dobrot byl nekonečný.

Pak následoval přesun do místního aqua centra. Před bazénem na nás čekal Medvěd a dost naivně se nám pokoušel vnutit občerstvení ve formě salámu a chleba. Přece se teď nezaplácnu salámem, když hned za branou bazénu jsou hranolky, bramboráky, langoše, párek v rohlíku, studená Kofola atd. atd. atd. Asi budu muset příští rok poprosit rodiče o větší finanční příspěvek.

Hurá už můžeme dovnitř! Máme to ale štěstí, zrovna dnešní den probíhají v bazénu soutěže a prezentace různých výrobků, kde se dá vyhrát plno dalších blbostí a tak ti co utratili všechny peníze za dobroty mají šanci si z Hradce taky něco odvézt. Úplně nejlepší a super zábavou bylo hraní si s úplně normálním a pravým sněhem, který byl nahrnut na docela velkou hromadu. Je to úžasný, když se sněhová koule ocitne na rozpáleném těle a koulovačka v srpnu je prostě k nezaplacení. Holky krásně ječely a sníh v plavkách parádně chladil. Mimo jiné jsme si mohli pochovat normálně živého hada, který se krásně ovíjel kolem krku (fakt to byl škrtič). Téměř všichni se zůčastnili soutěže o nejrychlejší průjezd tobogánem a dosažené časy jsme si navzájem sdělovali a pokoušeli jsme se překonat ty kamarádovo, nebo kamarádky.

A už byl konec. Musíme se sbalit, převlíct, pobrat výhry a vyrazit před bazén. Někteří mají problém do batůžků narvat koupací potřeby, získané výhry a zakoupené dobroty, ale nakonec to všichni zvládli. Před bazénem čekal autobus a po nástupu někteří z nás po velmi náročném dni usnuli vyčerpáním. Pak už nás čekal jen nedlouhý pochod na Pávek.

Po návratu nám stačilo asi dvacet minut odpočinku a zcela svěží jsme vyžadovali další hry, při kterých bychom si mohli zaběhat a zařádit. Je mi zcela záhadou, proč jsou naši vedoucí po výletě s námi tak unavení, vždyť nedělali nic jiného, než nás stále počítali, okřikovali, hlídali a zakazovali nákup dalších porcí zmrzlin. V bazénu jsme museli neustále hlásit kam jdeme, hlídat přidělené kamarády a scházet se v určený čas na určeném místě. Zkrátka vůbec nic nevydrží. A tak aby jsme si trochu zařádili, museli někteří z nás škrábat brambory na zítřejší oběd a ti šťastnější si na hřišti zahráli vybíjenou.

No a pak se už šlo opravdu odpočívat.

Tak zase zítra.

 

Den čtvrtý

Závěr včerejšího dne moc nevyšel, a tak jsme byli natěšení to těm vykutáleným indiánům vrátit i s úroky. Hned po ránu se do naší osady dostavil velký náčelník Malý Sysel a sdělil podmínky za kterých je ochoten povolit stavební činnost na svém území. Dostali jsme nabídku, že když si s indiány zahrajeme jejich oblíbenou hru „víčka“ tak zařídí aby se nám naše věci (židličky) vrátili (vedoucí normálně ráno seděli na židličkách jako obvykle a vůbec jim ty ztracené nechyběly. Asi mají někde tajné zásoby).

Hned po snídani jsme začali hrát tu hru „víčka“. Cílem hry bylo odebrat soupeřícím stranám míček z víčka od ešusu a přemístit ho na své víčko a zároveň zabránit soupeři vzít nám náš vlastní míček. „Základny“ soupeřících oddílů nebyly daleko od sebe a tak se počet míčků na jednotlivých víčkách dost rychle měnil. No zkrátka jsme si dost dobře zaběhali. Jak rád vzpomínám na idylické chvíle strávené v potemělém pokojíčku doma a jedinou vzrušující akcí bylo pohybování myší od počítače a tu dřinu za mě zvládnula imaginární postava na displeji monitoru. Jak krásně a bez únavy běhala, skákala, létala, plazila se a chodila. Ono to zase není tak super, když to musí člověk oddřít sám…

Po svačině byla na pořadu zase jedna super chodící hra, kde jsme obchodovali se zbožím mezi jednotlivými osadami a vydělávali závratné sumy o které nás dozorující orgány obsažené ve hře zas tak snadno obírali formou daní, různých povolení a výjimek. Mimo jiné se po trase mezi osadami pohybovali bandité a ti nás bez skurpulí obírali taky. Chvílemi se zdálo, že nájezdy finančáků a různých úředníků s bandity jsou koordinovány a jediným účelem bylo nás oškubat jako slepice. Přesto se zadařilo a sumička, která byla zaznamenána na naše hrací konto byla více než slušná. Po přepočítání daní a různých odvodů se nám sice suma smrskla na méně než polovinu, ale jinak to byl docela úspěch.

Poté následovalo opět super koupáníčko v Nežárce a moc pěkně jsme si to užili. Po koupání jsme zahájili přípravy na zítřejší výlet do velkoměsta Jindřichův Hradec a již se moc těšíme za co utratíme naše penízky od rodičů.

Dneska je večerka dřív a i tak už toho bylo dost.

Dobrou